Cafe Racer – Ton up or shut up!
“Ručička otáčkoměru v červeném poli, řev tlumičů prostých výfuků, skupina mladíků oděných v černé kůži se cvoky se řítí šílenou rychlostí po Londýnském předměstí. Smíká se mezi vozy v hustém provozu, ten kdo první dorazí k podniku Ace Café London, se stane vítězem. Vítězem všech Ton Up Boys!“
Lehká stavba, silný motor optimalizovaný pro co největší výkon, výborná ovladatelnost a minimální komfort. To charakterizuje stroje Café Racer již více jak 60 let. Přitom označení Café racer si nedali motorkáři, ale pochází od okolních motoristů a původně je hanlivé. Café racer je tedy pro okolí “nebezpečný závodník”, který se zastaví na kávu nebo čaj, aby si odpočinul od své zběsilé jízdy přeplněným Londýnem.
Zlatá éra probíhala v šedesátých létech, kdy vznikly party jako Rockers nebo Ton Up Club. Výkoné a výborné anglické motocyklové značky ( Norton, Triumph, BSA a Royal Enfield)se stávali dostupné pro širokou veřejnost. Také proto, že svislé jedno- a dvouválce z ostrovů se na stavbu speciálů výborně hodí. Rockers byli rebelskou subkulturou a oblíbili si upravené biky pro přesuny mezi kavárnami u nově postavených britských dálnic. Mnoho z nich toužilo pokořit hranici 100 mph (160 km/h) jednoduše nazývanou The Ton, což se hodilo pro record races z kavárny k domluvenému bodu a zpátky. Jejich odkaz žije stále.
Dodnes také vydrželo označení café racer pro stroje, na kterých jezdili. Může jít o upravený starý Norton nebo i moderní motor vtěsnaný do odpovídajícího trubkového rámu, rozhoduje styl. Nemusí už přímo navazovat na Rockers, ale je určitě dobový. Otrhané jeans, krátká kožená bunda s nášivkou, vysoké boty a na hlavě otevřená helma, nejlépe značky Davida.
V průběhu 70. let začala sláva britských motorek upadat a začaly se objevovat alternativy japonských výrobců. Oblíbenými nástupci britských motorek se staly tříválcové dvoutakty od Kawasaki, později Kawasaki Z1 představená 1972. Následovaly v roce 1969 představené Hondy CB v kubatuře od 350-750 cm³. Od roku 1977 si velká většina výrobců všimla zájmu o motocykly s robustním motorem, jednoduchým trubkovým rámem, ale především vzhledem odvíjejícím se z původních café racerů.
Navazuje v roce 1976 Moto Guzzi se svám modelem Le Mans, pojmenovaným po vytvrvalostním 24-hodinovém závodu v La Mans. Harley-Davidsonvyprodukoval nepříliš oblíbený model XLCR, který kombinoval legendární 45° V-twin v obsahu 1000 ccm, původně používaný ve Sportstru, facelift do stylu café racer se nesetkal s velkou oblibou, XLCR se vyráběl 1977-1979 , dnes je žádaným artiklem nadšenců a sběratelů. V průběhu sedmdesátých let se snažila většina výrobců včetně BMW,Benelli, Bultaco a Derbi alespoň o vzhledové modifikace, které standardní, většinou cestovní motocykly alespoň vzhledově přiblížily fenoménu café racer.
Devadesátá léta byla ve znamení supersportů. Předhánění hlavních japonských výrobců motocyklů dalo za vznik řadě Ninja od Kawasaki a pokračování serie CB od Hondy. Valná většina motocyklů díky své složitosti nesloužila jako dobrý základ stavby, proto café racer poněkud upadá do zapomnění a určitě není hlavním proudem. Kolem roku 2000 velmi roste oblíbenost staveb ze značky Harley-Davidson, mnoho z nich se podobá původním café racerům, to dává pojetí úplně nový rozměr.
Dnes se scéna stavitelů posunula do garáží, které se přímo zabývají stavbami v tomto stylu a neodkazují se jen ke stylu café racer, v průběhu let na základě vlastností, které má motocykl splňovat vzniklo mnoho dalších stylů jako například tracker nebo scrambler. Jako základy se používají téměř všechny motorky, nicméně většina z nich sahá po starých karburátorových motorech. Tahouny dnešní scény je především BMW se všemi boxerovými modely, Honda s modely CB550, CB750, CX500 a Yamaha s modely TT a SR.
Design Rescue:
http://www.rescuefashion.com/cs/%7BT-SHIRTS%7D49-cafe-racer.html
Documentary film: