„Ano je to jeden z nich – krátká křídla, hvězdicový motor, dlouhý průhledný kryt kabiny z jednoho kusu, ocasní plochy useknuté v pravém úhlu! Ale na fotografiích scházela kouzelná vibrace barev – světle žluté břicho, šedozelená záda, velké černé kříže zdůrazněné bílým lemováním… Fotografie nemohly ukázat chvění křídel, protáhlou siluetu letounu, kterému rychlost ještě dodává elegance, zvláštní polohu letu s nakloněným předkem..„Lehce sešlápnu pedál, zaměřím si Němce v zaměřovači. Nechce se mi ani věřit očím, je to docela snadná oprava na vzdálenost méně než 200 metrů.
Rychle stisknu spoušť svých kanónů…
Panebože zázrak! Trup letadla ozáří série výbuchů. Má první dávka sedla jak se patří.
Focke-wulf začne okamžitě hořet. Dlouhé přerušované plameny šlehají z prasklých nádrží, olizují trup letounu. Tu a tam vyšlehují zářivé záblesky z těžkého černého kouře, který zahaluje letoun (…) Najednou focke-wulf vybuchne jako granát.“
Takhle líčí své první vítězství Pierre Clostermann, jeden z nejlepších francouzských stíhačů druhé světové války.
Narodil se v rodině francouzského diplomata a vojáka Jacquese Clostermanna, v Curitibě, v Brazílii 28. února 1921. O jeho dětství mnoho nevíme kromě toho, že byl fascinován létáním. V šestnácti letech se získal pilotní průkaz. Po vypuknutí války se snažil dostat do francouzského letectva, ale byl shledán příliš mladým na bojového pilota. V roce 1940 se připojil k Forces Aériennes Françaises Libres a podařilo se mu dostat do Velké Británie, přijel s náletem 315 hodin, z konžského Brazzaville, kam se rodina mezi tím přestěhovala. První kontakty s Británií nebyly zrovna optimistické. Když na konci roku 1941 odjel z Royal airforce College v Cranwellu do Rednalu, aby se zařadil k No. 61 O. T. U.
V Rednalu se neměl naučit nic menšího než zvládnout létatání na spitfirech. Letadla udělala již na první pohled na mladé Francouze velký dojem. „Celý život budu vzpomínat na první setkání se spitfirem (…)
Než na sebe navléknu postroj padáku, chviličku si letoun mlčky prohlížím – ušlechtilé linie trupu, motor Rolls-Royce, elegantně zakrytovaný; opravdový plnokrevník…
Když se „první stíhač Francie“ učil v Brazílii létat, velkou část kurzu strávil na německém cvičném letounu navíc s německým instruktorem Karlem Benitzem. Možná, že tam jsou kořeny jeho zvláštního respektu k Němcům a německým letadlům. Stejně obdivně, jako popisuje Spitfire, mluví i o focke-wulfu 190, který viděl během boje.
Při třetím bojovém letu 27. srpna 1943 letěl jako dvojka squadron leadera majora Mochoutta. Hlavní povinností wingmana je krýt svého vedoucího. Clostermann se však během divoké „rvačky“ s focke-wulfy od vedoucího oddělil a letěl na vlastní pěst. Podařilo se mu sice sestřelit jednoho Fw 190, major Mouchott však zůstal nechráněn. Jeho poslední slova ve vysílačce podle Clostermanna byla „I m alone!… Jsaem sám!“
Tato záležitost byla Pierrovi vyčítána a v letce zavládly neshody. Nakonec byl na vlastní žádost, společně se svým kamarádem Jacquesem Ramlingerem odvelen k RAF do perutě No. 602 „City of Glasgow.“ Jednalo se o mnohonárodnostní peruť. Byli tam Skotové, Australané, Novozélanďané, Kanaďané, jeden Belgičan, dva Francouzi a několik Angličanů.
Clostermann napsal, že život stíhacího pilota byl neskutečně jednotvárný. Bojové lety střídají meteorologické. Briefingy střídají debriefingy .
Vytržení z rutiny přišlo v říjnu 1943, kdy se Clo-Clo účastnil doprovodu „létajících pevností“ během náletu na Schweinfurt, kdy měli vystřídat vracející se stíhací krytí. Zapojili se už do probíhajícího boje. „Za střemhlavého letu se rozhlížím a pokouším se se jednoho si vybrat. Němci útočí odevšad – zepředu, z boku, zezadu. Jedna létající pevnost se pomalu šroubovitě otáčí. Jiná náhle vybuchne jako obrovský protiletadlový granát a exploze utrhne křídlo třetí pevnosti která jí chrání z pravého boku.“
V roce 1944 začal létat na tehdy nejlepší spojenecké stíhačce Hawker Tempest V. kromě klasického stíhání se jeho jednotka specializovala na ničení pum V1 a útokům na pozemní cíle. „(…) když v šedivém svítání zimního rána postřeluješ vlaky a nesmíš slyšet křik hrůzy, nesmíš vidět, jak naše granáty přerážejí stromy, jak se tříští okenní skla, jak se osádka lokomotivy svíjí v proudech horké páry, nesmíš vidět všechny ty lidi uvězněné ve vagónech, vyděšené řevem naších motorů a boucháním flaku…“
Pierre Clostermann, D. F. C, D. S. C., držitel velkokříže čestné legie a několika dalších vyznamenání zemřel 22. března 2006.
„Velký cirkus odjel.
Obecenstvo bylo spokojeno. Program byl dosti pestrým účinkující nebyli špatní a lvi sežrali krotitele.
Bude se o tom mluvit ještě pár dní. A i když se na všechno zapomene – na fanfáry, na ohňostroj a krásné uniformy – na návsi zůstane ještě kruh vysypaný pilinami a díry po kolících.
Ale déšť a zapomnění smažou rychle i tyhle stopy.“
RESCUE DESIGN :
http://www.rescuefashion.com/cs/%7BT-SHIRTS%7D3-pierre-clostermann.html
