311.bombardovací peruť – NA MNOŽSTVÍ NEHLEĎTE!

“Navigátor kapitánovi, kurs sto dvacet.”
“Rozumím, jedna dva nula.”
Sto dvacet čárek na růžici kompasu, sto dvacet zubů na kole osudu, sto dvacet životů a sto dvacet smrtí.
Lehce se nakláníme a točíme. Stojíme ve vesmíru, jsme jeho středem, svět se pohybuje kolem nás.” 

Tak takhle začíná kniha Filipa Jánského Nebeští jezdci. Sám autor, vlastním jménem Richard Husmann se do historie zapsal jako nejmladší československý letec v Anglii. Do bombardérů 311. perutě usedal za kulometem, a jak říkal, republiku si vystřílel. Dvakrát těžce raněn, osm nouzových přistání v zasažených strojích, dva sestřely nepřátelských letounů. Když válka skončila, bylo mu dvaadvacet a kousek.

14. – 16. července 1940 se na leteckou stanici Cosford přesunula skupina československých letců z Francie, kteří v československé armádě sloužili u bombardovacích útvarů. Tato skupina vytvořila jádro nově zformované No 311 “Czechoslovak” squadron. Tato squadrona spadala pod velitelství No. 3 Group Bomber Command. Školení československých příslušníků No. 311 squadron trvalo mnohem déle než v případě stíhačů a to hned z několika důvodů. Bombardovací letci neměli zkušenosti z Francie – až na výjimky – a také výcvik bombardovací posádky je náročnější na sehranost jednotlivých členů. Navíc anglická letecká technika se dost lišila jak od československé tak i francouzské.

311. československá bombardovací peruť a zahájila letový výcvik na anglických bombardérech Vickers Wellington Mk IA a IC.

Největší problém, s nímž se 311tka pravidelně setkávala, byli němečtí noční stíhači a rovněž i velmi špatné počasí panující hlavně nad britskými ostrovy. Piloti také často museli řešit poruchy svých strojů, a to hlavně nad mořem, kde to bylo vážnou překážkou. Nicméně největším nebezpečím bylo padnutí do zajetí. Letci jako jediní ze spojeneckých letců podléhali jako občané protektorátu nacistické soudní pravomoci. Podle §91a Říšského trestného zákoníku považovala odbojovou činnost československých vojáků za zločin vlastizrady a velezrady.

Peruť od 10. září 1940 do 25. dubna 1942 uskutečnila 1029 bojových vzletů za 152 operačních dní. Celkově napadla 77 cílů a svrhla 1310 tun bomb a přitom sestřelila 3 noční německé stíhače a vypracovala se mezi nejlepší jednotky Bomber Comand.

Nicméně 311. peruť postihly i ztráty, a to dost značné. Z celkově nasazených 53 posádek bylo zabitých a zajatých 22 posádek, předepsaného turnusu 200 operačních hodin dosáhlo jen 12 posádek. Tyto zkušenosti se nezamlouvaly velení RAF a na jaře 1942 byla jednotka přesunutá k pobřežnímu velitelstvu, kde se začala školit na nové úkoly.

Další kapitola 311. perutě se odehrála v rámci Coastal Command, kde sa zapojila do bitvy o Atlantik. Jejím hlavním úkolem bylo zdlouhavé pátrání po ponorkách a jejich následné ničení. Po válce veteráni často vzpomínali hlavně na tuto větu:

    “Kdo nepřiletěl z moře hned po skončení operace, už se nikdy nevrátil. Biskaj a Atlantik požadovanu daň nevracely.“

Během působení v Coastal Command poškodila několik malých hladinových lodí , 4 větší hladinová plavidla a jednu velkou nákladní loď, taktéž zaútočila na 35 ponorek, přičemž se jí podařilo potopit 4, rovněž z boje vyřadili přibližně 17 nepřátelských stíhačů.

V únoru se jednotka přesunula na základnu do Predannacku, kde jejím cílem bylo ničení nepřátelských plavidel mezi průlivem La Manche a Biskajským zálivem.

Poslední přesun jednotky se odehrál při vylodění v Normandii, kdy byla jednotka přestěhovaná na základnu Tain, jež se nacházela ve Skotsku, a tam zůstala až do konce války.

Celkové ztráty 311. perutě byly citelné – za pětileté působení padlo 250 pilotů a 35 skončilo v zajetí.

Rescue design:

http://www.rescuefashion.com/cs/%7BT-SHIRTS%7D43-311-perut.html